„Špatné věci ze sebe můžu vypustit tím, že je hodím na papír,“ říká autorka básní zveřejňovaných na papírcích pod nickem esejesej

Už nějakou dobu jsem si v duchu představoval, kdo se asi skrývá za profilem @esejesej. Je to žena, tušil jsem. Ale pak už mě napadaly jen otázky. Píše o svých zážitcích, nebo to jsou vymyšlené, rádoby punkové storky? Opravdu ty texty přepisuje na papírky její manažerka, jak uvádí v biu? Že by to byl tajný profil nějaké celebrity? 

Tipuju, že by to určitě zajímalo i vás. Jen jste jí nenapsali a nezeptali se. Já jsem to udělal a mám pro vás odpovědi. Odpovědi odhalující pozadí tvorby sympaticky živelné, vtipné holky, která přemýšlí o vztazích a o životě. Jsou to texty s příběhem. Skutečným, zažitým, nevycucaným z prstu, podaným s nadsázkou a nadhledem. A ještě se mi strašně líbí, jak ty básničky kromě Instagramu autorka posílá i do skutečného světa. V rozhovoru nechybí ani seznam doporučených profilů nebo knížek. A co se do něj nevešlo, avšak já jsem to briskně vytušil z její tvorby? Má ráda Fixu! ; )

Jak bys stručně představila sebe a svoji tvorbu? 

Básničky jsem psala asi od základky, vždy mě rýmování bavilo, ráda jsem vymýšlela básničky na různá témata a hodně improvizovala. Od gymplu jsem začala brát básničky jako způsob vyjádření svých pocitů v různých životních situacích a psala jsem si je spíš jako deník. Občas jsem se podělila s kamarádkama, které mi často zvedaly ego tím, že moji tvorbu chválily. Pořád jsem se ale necítila na to je nějak víc propagovat. Teď je mi 24, básničky píšu pořád a filtruju v nich svoje pocity, které ostatním ani často nesdělím. Kdo chce, může si je přečíst a domyslet si z nich, co uzná za vhodné. 

 

Proč své texty píšeš rukou na papírky? Jak to vzniklo?

Vymyslela to má kamarádka, která mě i dokopala k tomu si Instagram s básněma udělat. Já básně vymýšlím a spravuju komunikaci s followerama a ona je píše na papírky a sdílí. Příjde nám to originální a osobnější. Na papírky s básničkami, které už jsou jednou sdílené na hlavní zdi, pak přidáme naše Insta jméno a dáme někde do světa. Do kaváren, na zastávku atd. Vyfotíme a nasdílíme na storiečko. Někteří lidi papírek najdou a sami se ozvou. To vždy moc poteší.

 

O čem píšeš a co ti vůbec psaní přináší?

Jak jsem už zmínila v první otázce, píšu o tom, co se mi v životě děje, o vztazích, o tom co mě sere, nebo co mě těší. Když mám nešťastný vztah, vždy je tvorba bohatější, když se mám dobře, píše se mi hůř a asi to psaní ani moc nepotřebuji, když je mi hezky. Přináší mi to právě pocit, že ty špatné věci můžu ze sebe vypustit, tím že to hodím na papír a nemusím s tím nikoho otravovat osobně. Nikdo nemá rád, když si lidi stěžují, ale když to házíme na Instagram, tak mi připadá, že se v tom dost lidí vidí taky a tak ví, že v tom nejsou sami. 

Máš nějaké psací rutiny? Třeba, jak často, kdy a kde píšeš?

Nic takového nemám, píšu, když mě chytne múza. Dobře se mi ale píše ve vlaku, tam mě často něco napadá. Pak právě záleží na tom, co se zrovna okolo mě děje.

 

Proč zveřejňuješ své texty zrovna na Instagramu, jak dlouho na něm jsi a jak bys tu síť zhodnotila?

Instagram máme asi tři roky, myslím, že je to dobrá platforma pro zviditelnění se. Z různých platforem si myslím, že má Instagram největší dosah. Zároveň tam můžu být anonymní, což pořád jsem. Instagram beru jako svůj „tajný deníček“.

 

Máš nějaké taktiky pro získávání nových followerů?

Ani ne, dosáhla jsem nějak tisícovky, od té doby jsem se přestala nějak aktivně snažit si nahnat nové followery. Vždycky samozřejmě potěší, když mě někdo nasdílí, ale nikdy si o to neříkám sama.

 

Profily, které bys doporučila ke sledování?

Od začátku, co mám instagram, mě bavil @epicky.nocny.bohem. Teď se mi líbí @nehy_kus, @barunka_pise, @zlenedobre, @mala.bludicka, @ukrytovdusi, @malebasne, @zakleta, @opila_poezie a strašně moc dalšíííích. Všechny, které na Insta sleduju, mě baví a doporučila bych je. 

 

Co na tvé psaní říká tvá rodina, partner nebo kamarádi?

Rodina neví, partner ví, že občas něco napíšu, ale o Instagramu neví. Kamarádi nejbližší o Insta ví a líbí se jim to. Nechci se ale prozradit. Mám tam věci, které jsou o různých lidech a možná by se jim to úplně nelíbilo. Partnerovi se o Instagramu bojím říct, asi by mi taky nebylo příjemné si číst o jeho bývalých holkách :D Zároveň před ním nechci nic tajit, tak v sobě zrovna teď vedu celkem boj. Vím, že tohle je moje největší veřejné tajemství.

Pět až deset knížek, které tě v životě ovlivnily, a které bys doporučila?

Baví mě tvorba od Honzy Těsnohlídka. Všechno. Václav Hrabě – Horečka, Radek John – Memento, Malý princ, Kdo chytá v žitě od Salingera, Zrovna čtu Irvinga a jeho Pravidla moštárny, což je taky úžasná kniha. Líbí se mi Autismus a Chardonay od Martina Selnera.

 

Vybereš tři vlastní básničky, které ti přijdou fakt dobré? 

Asi tahle. Mám ji už déle a pořád mě baví. Přišla mi, že definuje koloběh mého každého vztahu. Teď už to asi neplatí, protože se léto blíží a je mi pořád hezky.

Tahle – protože je k pohlazení na duši, pro každého.

A nevím, je to těžké. Mám jich spoustu, a pořád se měním. Třeba tahle.

Tááák, to bude asi všechno ode mě. Děkuju za otázky, je to někdy fajn se nad tím sama zamyslet. 

 

Já děkuju!