Petr B. Hůrecký na Instagramu

Už nějakou dobu jsem si v duchu představoval, kdo se asi skrývá za profilem @esejesej . Je to žena, tušil jsem. Ale pak už mě napadaly jen otázky. Píše o svých zážitcích, nebo to jsou vymyšlené, rádoby punkové storky? Opravdu ty texty přepisuje na papírky její manažerka, jak uvádí v biu? Že by to byl tajný profil nějaké celebrity?   Tipuju, že by to určitě zajímalo i vás. Jen jste jí nenapsali a nezeptali se. Já jsem to udělal a mám pro vás odpovědi. Odpovědi odhalující pozadí tvorby sympaticky živelné, vtipné holky, která přemýšlí o vztazích a o životě. Jsou to texty s příběhem. Skutečným, zažitým, nevycucaným z prstu, podaným s nadsázkou a nadhledem. A ještě se mi strašně líbí, jak ty básničky kromě Instagramu autorka posílá i do skutečného světa. V rozhovoru nechybí ani seznam doporučených profilů nebo knížek. A co se do něj nevešlo, avšak já jsem to briskně vytušil z její tvorby? Má ráda Fixu! ; ) Jak bys stručně představila sebe a svoji tvorbu?  Básničky jsem psala asi od základky

Muchomůrky, pěnkavy, zahrady, malebné domky, les, krajina... Jestli někde přebývá čistá poezie, tak je to v obrázcích Kateřiny Coufalové . Její tvorbu jsem si na Instagramu našel po přečtení krátkého medailonku o ní, už nevím kde. Text vyšel v souvislosti s úspěchem na festivalu LUSTR, kde letos díky hlasům návštěvníků získala titul Nejlepší ilustrátor. Když jsem Katčiny obrázky viděl, byla z toho láska na první pohled. Mám rád přírodu i hravost v architektuře, a tahle témata dostávají v Katčině provedení i neuvěřitelně živých barvách své neopakovatelné kouzlo. Zahradní domek se sklizní jablek jsem pořídil jako vánoční dárek pro osobu mně nejbližší (líbil se moc!) a tuším, že v naší domácnosti u jednoho obrázku od Katky nezůstane. Určitě se vyplatí její tvorbu sledovat, a jestli se chcete dozvědět i něco z „tvůrčího zákulisí“, možná oceníte tenhle krátký rozhovor. Stejně, jako jsem ho ocenil já.   Od kdy kreslíš a maluješ? Maluju a kreslím už od malička.   Jako hlavní téma tvých obrázk

K životu profilu na sociální síti patří hejty jako vosk na skluznici běžeckých lyží. Když je nemáte, nestoupáte. Jinými slovy, máte málo sledovatelů, nikomu nestojíte za komentář. Když máte hejtů moc, tak vám něco drhne. Čistě z kronikářských důvodů chci proto v tomhle krátkém článku zaznamenat výskyt prvního negativního komentáře (hejtu) na svém profilu. Autora k němu před časem vyprovokovala tato báseň: ...  Bude určitě fajn, když hejty nezačnou přibývat. Co zatím přibývá moc hezky, jsou followeři, za což jsem rád a děkuju! Psaní bez čtenářů je totiž něco jako lyžařské středisko bez povolení k provozu. (Když jsme dneska u těch aktuálních zimních přirovnání.)   A slíbený první hejt? Budiš.

Znovu jsem hodil síť mezi instabásníky a tentokrát se mi do ní chytil  Kryštof Kovář , 22letý kluk, co sdílí své básně a texty  s vizuálním monogramem KrKo  na profilu @trocha_krystofa . Jsem sice zhruba o generaci starší, ale jeho odpovědi mi rezonují. Kryštofovy básně mají vtip i nápad, nevezou se na vlně prvoplánové líbivosti a pro mě jsou v záplavě instagramových textů osvěžením. A vzpomínkou na mé vlastní studentské roky zhusta prokládané návštěvami pohostinských zařízení, kde probíhaly ty nejzásadnější rozmluvy o smyslu života, ženách, alkoholu a tvorbě.   Kryštof v rozhovoru mluví o tom, jaké knížky ho ovlivnily, jmenuje svou top trojku českých slamerů a doporučuje IG profily hodné sledování. Pro mě osobně je ale nejcennější jeho odpověď na otázku „Proč píšeš?“ Ta mi přímo zazvonila. Tak si ji dejte a s ní celý rozhovor. Stojí za to! Kdybys měl sám sobě a svojí tvorbě udělat reklamu, jaký slogan by sis napsal? Občas i trochu originál.   Jak vidíš Instagram coby platformu pro zv

Teď pominu fotografickou tvorbu, které se lidé na Instagramu věnují. Ano, přesně k tomu byla ta síť před deseti lety stvořena. Abyste jednoduše zaznamenávali život kolem sebe pomocí fotoaparátu zabudovaného do telefonu. Chci mluvit o instagramové menšině. O lidech, kteří hlavní účel téhle sítě ignorují a umíněně sdílejí místo fotek texty. Chci mluvit o tom, jaké dva typy „tvůrců“ jsem na Instagramu identifikoval a pro sebe si pojmenoval. //     Typ 1: Přežvýkávač   Člověk, který hledá všeobecně známá nebo v různých pramenech dohledatelná motta, moudra, citáty, vtipy, hlášky, virály, aforismy a další texty. Co s nimi udělá? „Přežvýká“ je. Vezme je a plácne na svůj profil. Někdy je parafrázuje, jindy ne, a pouze je přizpůsobí grafickému stylu svého feedu. V čem může být přidaná hodnota? Třeba se věnuje tématu, které je pro lidi užitečné. Připomíná zásady první pomoci, pravidla gramatiky nebo rady pro mezilidské vztahy. To je fajn. Nicméně pravdou je, že přežvýkávač netvoří, spíše rešeršu

Proč dospělý člověk v dnešní době tráví čas psaním vtipných básniček? A proč je pak sdílí na Instagramu? V rozhovoru s Tomášem, který stojí za profilem @basnicky_pro_dospele_deti , se dozvíte, jak to vidí on. Prozradí, co je podle něj dobrá básnička, jak to má s autocenzurou, jakými taktikami získává nové sledující nebo proč už mezi jeho fanoušky nepatří vlastní děti. Věřím, že pro vás jeho odpovědi budou stejně inspirativní, jako byly pro mě. Což je vlastně i hlavní důvod, proč jsem s rozhovory na blogu začal. Rád zkoumám motivace, myšlenky a rutiny autorů, kteří mi přijdou něčím zajímaví. Učím se od nich a mám pocit, že tohle „know-how“ ocení i další autoři nebo čtenáři.   Tomáš mě zaujal svými rýmy, které jsou ve své jednoduchosti leckdy až geniální. Viz třeba: Do schránky mi přišlo psaní / Nebylo však podepsané / Možná bylo od kočičky / Jisté je, že ode psa ne. :-)     Jak dlouho už píšeš básničky a co je tvá hlavní motivace pro psaní?  Básničky píšu už spoustu let, ani si nevzpomí

Už pátý den mi nepřibyl ani jeden nový sledující. Počet mých followerů se ustálil na čísle, které celou svou kariéru nosil na zádech Jaromír Jágr. Je dost možné, že se přes tu šedesátosmičku přehoupnu až ve chvíli, kdy Jágr s hokejem skončí. Takže nikdy. Vadí mi to? Správně bych měl říct, že ne. Marek Orko Vácha k tomu  v dnešním rozhovoru na Aktuálně.cz  říká: ...     „Připadá mi patologické, jak se v té valící se řece sociálních sítí každý snažíme poukázat na svou osobu a získat co nejvíc lajků.“     Jasně, souhlas. Jenomže, Marku, autor básní ty lajky a followery potřebuje. K čemu vymýšlet rýmy, když je nikdo neuvidí!   Nalijme si čistého, čerstvě vylisovaného moštu. Vidím dvě možné příčiny stagnace přílivu sledovatelů. Vlastně tři.   1.  Lidi přestávají trávit čas na Instagramu.   2.  Lidi na Instagramu čas tráví, ale nebaví je číst veršíky.   3.  Lidi na Instagramu čas tráví, veršíky je číst baví, ale nebaví je číst MOJE veršíky.     Nějaké tipy? Pište do komentářů. Kdo napíše tro