Petr B. Hůrecký na Instagramu

Včera uplynuly 2 týdny od zahájení experimentu „Každý den jeden verš, glosa nebo hříčka na Instagram“. Jak bych to zhodnotil? Jednoduše. Funguje to. Závazkem každodenního příspěvku jsem si na sebe vytvořil prospěšný tvůrčí tlak. Díky němu mám hlavu ve střehu. Jakmile je volná chvíle, mezi prací, cestou na vlak nebo třeba když nemůžu nad ránem zabrat, naskakují mi v hlavě slova a já jim hledám věty, rýmy, myšlenky. Někdy si je poznamenám, někdy je zapomenu.  Je jedno, jak dobrou nebo blbou věc zrovna vymyslím. Jde o návyk. Návyk pravidelně tvořit. Teprve z něj může něco vzejít. Čas na psaní nebude nikdy. Chodíme do práce, staráme se o rodiny. Člověk si ten čas jednoduše najít musí. A je úplně jedno, jestli chcete psát knihu, blog, básničky nebo třeba malovat obrazy. Neodkládejte to, najděte si na to čas a začněte tvořit. Budete mít ze sebe lepší pocit. A budete objevovat nové věci. Nejen o předmětu momentální tvorby, ale hlavně o sobě. Nikdy dopředu nevíte, kam vás to zavede. Existuje j

Obracím se na svých současných 16 followerů : ) A samozřejmě, i na ty budoucí. Rozmyslete si dobře, jestli mě budete dál sledovat. Pokud zjistíte, že je pro vás sledování profilu  @znackovy_basnik  ztrátou času, s klidným srdcem mi dejte „unfollow“. Je to pro vaše dobro! //   Instagram je sociální síť, kde potkáte spoustu zajímavých lidí, můžete si s nimi psát, sledovat jejich tvorbu a zároveň sdílet tu vlastní. To zní jako dobrá věc. Navíc je to zadarmo. Jenže ono to přeci jenom něco stojí. Váš čas. Moře času. Mnohokrát za den otevřete Instagram a řeknete si, že je to jen na chviličku. Začnete projíždět nejnovější příspěvky, srdíčkovat, komentovat, sledovat Stories... a najednou uběhne půlhodina, ani nevíte jak. Půlhodina, kterou ztratíte sledováním obsahu, poskládaného algoritmem Instagramu tak, aby vás bavil a abyste během něj viděli co nejvíc reklam inzerentů.   Pak taky tvoříte své vlastní příspěvky. Něco vyfotíte, třeba selfie s legračně našpulenou pusou, vybíráte ten správně „cu

Dnes jsem smazal všechny své dosavadní příspěvky. Pokud v tu chvíli některý z mých čtrnácti (!!) followerů přišel na profil, aby si oblažil duši znovupřečtením mých brilantně vypointovaných veršů, musel být velmi zklamaný. Naštěstí jsem všechny příspěvky vzápětí zase vrátil. Teda, naštěstí jak pro koho. Ve feedu mých čtrnácti followerů se najednou objevilo 8 mých příspěvků v řadě za sebou. Tahle tsunami mohla otřást jejich loajalitou. Ale protože to jsou stejně nejspíš roboti, věřím, že mě kvůli tomu sledovat nepřestanou.     A teď k věci. Ptáte se, proč jsem tenhle zdánlivě zmatečný krok učinil? Tak já vám to teda řeknu. Zjistil jsem, že si instagramoví básníci své příspěvky podepisují. A protože nechci, aby si jednou tisíce lidí sdílely mé básně na internetu bez toho, aby bylo zřejmé, kdo je napsal, rozhodl jsem se začít svou tvorbu podepisovat taky. Proto jsem všechny básně smazal, napsal pod ně  @znackovy_basnik  a zase je tam vrátil. Že jsem kvůli tomu přišel o 8 lajků, za které j

Jednou z doporučovaných taktik, jak o sobě dát na Instagramu vědět, je komentovat příspěvky jiných uživatelů. Pokud někoho váš komentář zaujme, může vás začít sledovat. Tolik teorie. Odmítl jsem se zařadit mezi přisluhovače celebrit, kteří plodí vlezdoprdelkovské komentáře typu: „Sluší moc!“, „Ty snad nestárneš!“ nebo „Vaše maminka mě učila a byla stejně sympatická jako vy.“ Ne. Já jsem si řekl, že mám na víc. Klíčem je odlišit se! A tak mě napadlo, že začnu v komentářích vtipně napodobovat (ro)boty, kteří na Instagramu obsazují diskuze pod profily celebrit. Tihle boti, nebo spíš botky, píší o tom, že mají velká prsa, že hledají muže, který vydrží v posteli alespoň hodinu a tak podobně. Chvíli jsem nějaký takový komentář hledal, až jsem měl štěstí pod aktuálním příspěvkem profilu @jankrausss . Zněl takto: „Ví někdo, jakou velikost podprsenky mám teď na sobě?“. Neváhal jsem a začerstva jsem přisypal originální parafrázi: „Ví někdo, jakou velikost podprsenky měla na sobě Jiřina Švorcová,

Je čas podívat se pravdě a statistice do očí. Za první týden jsem zveřejnil 7 příspěvků. Sleduju 10 kvalitních lidí. Mě sleduje 13 podezřelých profilů, patrně robotů. Celkem jsem získal 8 lajků. A utratil jsem 50 Kč. //  P.S. – Večer jsem měl na malou chvíli 14 followerů, jenomže pak se stalo něco, co doteď těžce koušu. Opustil mě můj historicky první follower, teplý Áda. V životě instagramera holt přicházejí i smutné chvíle. Ale když si muž jde za svým cílem, musí umět přijímat rány. Sbohem Ádo, já jedu dál!

Fakt, že mi už třetí den nepřibyl žádný nový follower a pořád jich mám 13, jsem si vyložil tak, že na mě Instagram nenápadně tlačí, abych investoval do placené reklamy. Svůj účet jsem proto povýšil na „profesionální“, což je podmínkou pro utrácení peněz, a rozhodl se zapromovat dnešní báseň o Adamu Vojtěchovi. Veršík vznikl už o pár dnů dříve, a protože prorocky spekuloval o tom, kdo ministra Vojtěcha jednou nahradí ve funkci, byl vysoce aktuální. Ano, sociální sítě právě bobtnaly zprávami o tom, že Vojtěch ráno odstoupil. Systém mi nabídl šestidenní kampaň za 300 Kč. Řekl jsem si, že nebudu followery hamounit, a že mi postačí, když se bezpečně přehoupnu přes kritickou třináctku. Kampaň jsem zkrouhnul na 1 den za 50 Kč, cílovou skupinu definoval klíčovými slovy „poezie“ a „humor“ a očekával velké věci. Zvlášť, když Instagram odhadl dosah mé reklamy na 840 až 2 200 lidí!    Výsledky po 24 hodinách byly šokující. Propagovaný příspěvek získal 8 lajků. Follower mi nepřibyl ani jeden. Pouče

Mezi další taktiky mé krátké instagramové kariéry patří posilování statusu výjimečnosti, a to tím, že sleduju jen naprosté minimum jiných lidí. Odmítám bezhlavě klikat na followery celebrit, přidávat si je mezi sledované a doufat, že někteří z nich na oplátku začnou sledovat mě. Nic takového. Už z letmého pohledu na můj profil musí být zřejmé, že sleduju jen opravdovou kvalitu. A že dostat se mezi lidi, které sleduju, je privilegium. Pro začátek jsem si definoval maximální množství sledovaných číslem 10. Ale možná to časem o něco navýším. Nebaví mě totiž ve feedu pořád číst hlášku „Nic dalšího tu už není“.   Jo, mimochodem, mám 13 followerů. Hustý!

Followeři utěšeně přibývají, mám už čtyři. Neodvažuju se zkoumat jejich profily, abych se vyhnul zklamání. Možná jsou to všechno roboti. Ale tím se nemůžete nechat vyvést z míry. Je třeba držet se důvodu, proč jste si účet založili, a tím je tvorba! Netvořím přeci proto, aby mě někdo sledoval, nebo dokonce chválil. Tvořím sám pro sebe, protože mě to baví a naplňuje. Rozhodl jsem se, že každý den vložím jeden příspěvek. Za rok jich tak budu mít 365, což už by vydalo na pěknou knížku. A kdybych za ten rok nasbíral i nějaké ty příznivce, možná by si tu knížku někdo z nich koupil.  Než jsem tenhle text dopsal, přibyli mi další dva followeři. Je vidět, že jsem na správné cestě!    

Když vidíte, že se vám dole na liště objeví notifikace s prvním followerem, tak trochu se vám zastaví dech. Kdo to asi je? V duchu si přejete, ať je to někdo slavnej. A proč by taky ne! I celebrita si může najít někoho nového s kvalitním obsahem a rozhodnout se, že ho bude sledovat. Čímž dá příklad tisícům svých fanoušku, kteří se přirozeně ke sledování přidají. Že by to byl Leoš Mareš? Jarda Jágr, Tomáš Klus, nebo třeba Dagmar Havlová?  A tak jdete, rozkliknete notifikace a vidíte, že váš první follower je Adam s adresou @ada.teply, necelými třemi stovkami followerů a jedním příspěvkem, kde fotí sám sebe před zrcadlem. Dobře. Mířil jsem výš, ale i tak se sluší poděkovat. Adame díky, byls první!

Tohle je experiment. Dá se ještě dneska založit nový profil na Instagramu a nasbírat početnější publikum? Nebo má tahle sociální síť svůj vrchol za sebou a lidi už jen ze setrvačnosti sledují ty největší celebrity? Tenhle blog bude popisovat cestu samozvaného básníka, který se rozhodl, že zkusí dobýt Instagram pomocí veršů, glos a slovních hříček. Jeho smůla je, že tenhle „obor“ své instagramové hvězdy už dávno má, takže ho čeká nošení dříví do lesa. Ale on si z toho nic nedělá. Věří, že i během kůrovcové kalamity, kdy je dřeva nadbytek, si zrovna té jeho kulatiny někdo všimne a ocení její kvalitu. A když ne, aspoň ho tenhle experiment donutí k pravidelnému tvůrčímu tréninku. Takže jo. Jmenuju se Petr B. Hůrecký a než se moje jméno objeví v čítankách, budete ho vídat na Instagramu. Svůj profil jsem pojmenoval @znackovy_basnik ,  což odkazuje na práci reklamního textaře, kterou se už patnáct let živím. Mám 0 followerů a postuju první báseň. Držme si všichni klobouky!